Vinná réva

Víno je rozmanitý a zajímavý nápoj. Pokud se zamyslíme z čeho se víno  vyrábí, dojdeme k závěru, že je to v podstatě zkvašená šťáva z hroznů. Každý doušek vína pochází z deště získaného zpět ze země pomocí mechanismu révy. Ta rodí hrozny a za pomoci fotosyntézy přemění šťávu a cukry ve víno.

Mladá réva si první dva tři roky tvoří svůj kořenový systém a kmen. Necháme li révu divoce růst, nějaké ovoce by rodila, ale neměla by dostatek energie na hrozny, jelikož by ji spotřebovala na růst nových výhonků a vysílání dlouhých větví do prostoru. Réva by hledala pevný bod k zachycení a tím by byl nejlépe strom. Tam kde by se větev dotkla země, by  réva zapustila své kořeny a tvořila nový systém.

V dávných dobách se takto zakládaly vinice. Podpíraly se větve, aby hrozny nehnily na zemi.  Jakmile réva rostla blízko stromů, šplhala se po kmeni. Dnešní vinohradnictví nedovolí révě plýtvat svou energií na růst dlouhých, listnatých větví. Réva se prořezává v zimě. Nechá se pouze několik málo pupenů a tím je vyšší kvalita hroznů.

Víno se množí ze semen. Vinohradníci však dávají přednost bezpohlavnímu množení. Mají tím větší jistotu, že nová réva bude přesná kopie matky. A tak se semena používají pouze při šlechtění révy.

Na zakládání vinic se používají rouby. A to buď na podnože svého druhu, nebo druhu cizího. Rouby se používají z nejzdravějších rév.

Čím je réva starší, tím hlouběji pronikají kořeny do země. Čím je réva mladší, tím lehčí a jednodušší je víno. Avšak mladé révy s kontrolovaným výnosem mohou produkovat dobré víno už v prvním či druhém roce. Je to dáno tím, že chuť a vůně je soustředěna do několika málo hroznů. Po třech až šesti letech se réva stabilizuje. Produkuje stále koncentrovanější víno. A to díky svému kořenovému systému, který reguluje přísun vody a živin.

Po 25 či 30 letech se výnos révy snižuje.  Víno, které je vyráběné z rév starších 30 let dosahuje vyšší ceny. Na etiketě se může objevit francouzské označení „Vieilles vignes“ nebo anglické „old vines“.

Réva neustále vypouští množství vedlejších kořenů blízko povrchu. A proto je nutné zavlažování. Dává se tzv. infuze, hadička s kapající vodou vedle kmene. To podporuje růst kořenů do hloubky v omezeném prostoru, který réva na vinici má.

Hrozbou pro révu vinnou jsou nemoci a škůdci. Jsou to různé druhy plísní (padlí révové,  peronospora, plíseň šedá). V 19. století napadly evropské révy, ale i révy vysázené v Novém světě. Byly objeveny pracné léčebné postupy proti těmto nemocem, ale i tak je zapotřebí postřiku. Další postřik je potřeba proti přítomnosti hniloby (není myšlena ta “ušlechtilá“, Botrytis cinerea, produkující skvělá sladká vína). Hroznová hniloba, někdy nazývaná šedá,chutná odporně. Bohužel je imunní vůči moderním chemickým látkám. Hnilobným onemocněním se nejlépe daří ve vlhkém prostředí.

Léčba proti zmíněným plísním byla objevena. Objevuje se však koncem 19.století daleko nebezpečnější nemoc révy: fyloxera, révokaz, pojídající kořeny révy. Révokaz zničil téměř všechny evropské vinice. Zjistilo se, že původní americké révy jsou proti němu odolné. A tak  všechny evropské révy musely naroubovat na americké kořeny.

Jsou nové regiony, především Chile a Austrálie, které ještě tuto mšici nezažilo.  A tak pěstitelé vysazují neroubovanou viniferu. Je to krátkodobá strategie, kterou používají v Oregonu a na Novém Zélandu. Oproti tomu v Kalifornii si vinaři pečlivě odnože vybírají, aby révokazovi réva odolala. Mnoho hektarů vinic se musely přesázet odolnější kořenovou odnoží.

Je mnoho škůdců, kterým chutná vrchní část révy. Jsou to např.: červení pavouci, různí moli, roztoči, brouci a broučci. Většina se dá likvidovat chemickými postřiky. Ty se používají především v létě. Bohužel jsou nebezpečné vyjímky.

Na počátku 21.století začali šířit Piercovu chorobu, v severní Kalifornii, travní kobylky se sklovitými křídly. Říkáme jim ostrostřelci. Nasadili na ně mexické vosy, bohužel tento pokus selhal. Jediný způsob je zatím používat původní americké odnože (například Muscadines).

Každá část Evropy a Austrálie má vlastní pohromy. Jednou je révová žloutenka. Ta způsobí zežloutnutí listů a následné opadání nezralých hroznů.

Dalším a častým problémem, který musí vinohradníci řešit je objevující se černý šmír. Je to plíseň sídlící v nezdravých kmenech mladých rév.

Organická vína jsou stále ve stádiu výzkumu. „Organičtí“ pěstitelé nepoužívají umělá hnojiva a postřiky proti hmyzu, nemocem ani plísním. Ovšem to není snadná cesta. Používají postupy, které jsou šetrné k přírodě, ale jsou velice nákladné a velmi pracné. Jedním z řešení je poskytnout škůdcům jinou potravu. Ta se však musí koupit a nabídnout jí, aby jí škůdci dali přednost. Každý ze škůdců reaguje jinak. Vinaři vysazují mezi řádky alternativní plodinu. O tu se ale pak musí starat. Kultivovat, sklízet a případně i po sklizni vyhodit. Jako přirozené hnojivo se dají použít odstříhané výhonky,  větve a větvičky, ale musí se rozdrtit a následně přihrnout ke kmínkům.

Pěstování révy a výroba vína je neustálá práce. Příroda klade stále nové překážky. Některé vlastním přičiněním, kdy se příroda brání nebo reaguje na některý náš zákrok. Není ale pochyb, že bude stále více lahodnějšího, komplexnějšího vína za cenu, kterou si většina milovníků vína bude moci dovolit.

 

Scroll to Top